Bráškové
16. 11. 2013
Kazuki Saruki - uke, malá postava, 16 let
Derik Saruki - seme, vypadá děsivě, 18 let
(odmyslete si tu ruku :))
K: Přijdu domů ze školy a hned zamířím k sobě do pokoje.
D: Doma dělám jídlo, když uslyším cvaknout dveře. Vezmu jednu porci a jdu ke Kazu do pokoje. Zaklepu.
K: " Dále," řeknu a otočím se od úkolů.
D: Vejdu. "Tu máš jídlo." řeknu a talíř mu položím na stůl a otočím se k odchodu.
K: " Díky," zamumlám a pustím se do toho. Zhltám to a pustím se znovu do úkolů. Když je mám konečně, hotové seběhnu dolů.
D: Jídlo si sním dole. Pak jdu do obýváku a pustím si tam nějaký film.
K: Dám talíř do dřezu a jdu do obýváku. "M-můžu… koukat s tebou?" zeptám se koktavě.
D: Podívám se na něj a kousek se posunu, aby měl místo.
K: Sednu si a koukám.
D: "Tak jak dneska bylo?" zeptám se.
K: " Skvěle," usměju se zasněně.
D: Podívám se na něj s pozvednutým obočím. "A co stalo tak skvělého, že mi tu svítíš jak žárovka?" zeptám se zvědavě.
K: " Mám přítele," usměju se na něj
D: Trhnu sebou. "Vážně? To je nečekané." usměji se na něj falešným úsměvem. "Tak mi ho někdy musíš představit." a já ho pak zabiju, řeknu si pro sebe.
K: " Měl by k nám dneska přijít. Chce mě vzít do kina," usměju se. " Jen se musíš ještě zeptat mamky," zamyslím se.
D: "Neboj. Řeknu jí to, a kdy sem má přijít." zeptám se.
K: " Měl by tu do hodiny být," řeknu. " Děkuju," usměju se na něj.
D: "Tak se jdi připravit. Mamka by tu měla být až nějak za dvě hodiny, tak jí to řeku." usměji se na něj a popoženu ho.
K: " Jsi ten nejlepší brácha," obejmu ho a pádím k sobě.
D: Sám jdu do sklepa, kde jsem si zařídil posilovnu i s boxovacím pytlem. Začnu do něj bušit jak smyslů zbavený.
k: Začnu se připravovat. Obléknu si úzké zelené džíny a černé triko. Ještě si upravím vlasy a sejdu dolů.
D: Když se trochu uklidním, jdu nahoru. Cestou si musím sundat triko. Nahoře potkám Kazu. "Sluší ti to." pochválím mu výběr.
K: Zčervenám. " Děkuju," usměju se na něj. Zaslechnu zvonek tak běžím otevřít.
D: Jdu za ním.
K: " Ahoj," usměju se na Kiru. " Jenom si skočím pro telefon," řeknu a zaběhnu si nahoru.
D: "Ahoj." zavrčím. "Opovaž se mu jakkoliv ublížit. Jinak si mě nepřej." varuji ho.
Kira: " Klid, kamaráde, co bys mi ty mohl udělat?" řeknu znuděně. Usměju se na právě příchozího Kazukiho. Přitáhnu si ho k sobě a hluboce políbím. Očkem se podívám po jeho bráchovi.
D: "Nechte si to do soukromí. A hezky se bav Kazu." řeknu a snažím se být v klidu tak aby ten hajzlík nepoznal, že mi vře krev. Otočím se a jdu si pro triko.
K: "Ahoj," zamávám mu a zavřu dveře. Přitisknu se ke Kirovi a jdu s ním do kina.
D: Navleču si tílko a jdu si znovu zaboxovat. Když přijde mamka, řeknu jí, že je Kazu na kluky a je s přítelem a ať moc nevyšiluje.
K: Hned po filmu mě Kira odvede domů.
" Tak se měj," řekne a rozejde se pryč. Rychle zapadnu domů.
D: Zrovna jdu ke dveřím, když se otevřou. "Ahoj tak jakej byl film?" zeptám se.
K: " Bylo to… super," řeknu s úsměvem.
D: "Tak to je fajn." řeknu a podrbu ho na hlavě. "Tak já musím. Máš si ještě promluvit s mamkou." oznámím a jdu ke dveřím.
K: Rychle se vydám do kuchyně. " Ahoj mami," pípnu potichu.
Máma: "Ahoj zlatíčko. Tak jaké bylo rande?" zeptám se, už jsem se s tím smířila.
D: Odejdu na brigádu.
K: " Bylo to nudný! Skoro celej film mi krafal do ucha o tom jak je báječněj," řeknu a sednu si.
Máma: Zachichotám. "Příště si musíš vybrat někoho lepšího." poučím ho. "A proč si mi vlastně neřekl, že jsi na kluky?" vyzvídám.
K: " Bál jsem se jak bys reagovala," řeknu po pravdě.
Máma: "Prosím tě mě je jedno, kdo to bude. Hlavně ať si šťastný." usměji se na něj.
K: Jen se na ní usměju. Odejdu k sobě, kde se převléknu.
D: Z brigády přijdu utahanej jak kotě. Zapadnu k sobě pro pyžamo. V koupelně se umyju a jdu spát.
K: Večer se probudím s noční můrou.
D: V noci mě něco probudí. Jdu do Kazuova pokoje. "Jsi v pořádku?" zeptám se potichu.
K: " Jo jen jsem měl noční můru," kývnu hlavou.
D: "Chceš, abych tu zůstal?" nabídnu mu.
K: Kývnu a udělám mu místo na posteli.
D: Lehnu si k němu a hned usnu.
K: Přitulím se k němu a usnu.
D: Ráno se probudím a Kazu spí na mě. "Kazu vstávat." začnu ho budit.
K: Otevřu oči. Zvednu se a zamířím do koupelny.
D: Jdu k sobě, kde se proberu, nachystám si věci a jdu dolů na snídani.
K: Vyčistím si zuby a běžím udělat snídani.
D: Nasnídám se a čekám na Kazu.
K: Obuju se a vyjdu.
D: Jdeme do školy. Mávnu mu a jdu do své třídy.
K: " Ahoj," obejme mě kolem pasu Kira. Jen kývnu.
D: Ve třídě si sednu a ignoruju ostatní.
K: Na hodině mám aspoň trochu pokoj od Kiry. Hned o přestávce začne vykládat o tom, co všechno dělal včera před tím, než byl se mnou.
D: Jdu ke Kazu do třídy. Jen otevřu dveře, se ke mně přilepí snad všechny holky.
K: Podívám se na Derika a zasměju se.
D: Povzdechnu si a za toho chumlu dojdu ke Kazu. Hodím pohledem na toho blba. Otočím se na Kazu a podám mu svačinu. "To sis nechal doma." řeknu a radši uteču.
K: " Děkuju," křiknu za ním a pustím se do svačiny.
D: Mávnu, že jsem slyšel. Procházím chodbou a každá druhá na mě čumí. Tak mi nezbyde než to udělat. V hodině si mě zavolá ředitel rozhlasem. Skvěle.
K: Další hodinu se snažím dávat pozor, ale nejde to, neboť přemýšlím, jak říct Kirovi, že o něj nemám zájem.
D: Dojdu do ředitelny a tam s ním začnu domlouvat drobnosti.
K: Nakonec to nevydržím a omluvím se, že potřebuji na záchod.
D: Na chodbě narazím na Kazu. "Ahoj co ty tu děláš." zeptám se.
K: " Potřeboval jsem vypadnout," zamumlám.
D: Jen pozvednu obočí a sednu si s ním na lavičku, která tam se. "Tak mluv." pokynu. "A nesnaž se lhát. Víš, že to poznám."
K: " Nevím jak říct Kirovi, že o něj nemám zájem. Já nejsem typ, který řekne věci na rovinu," podívám se na něj.
D: "Aha." zamyslím se. "Chtěl by si s ním pomoct nebo něco vymyslíš?" zeptám se.
K: " Pomůžeš mi?" kouknu na něj smutným pohledem.
D: "Jasně." usměji se na něj a podrbu ho na hlavě.
K: " Děkuju," usměju se a vstanu. " Musím jít… bylo by to už hodně nápadný," zamávám mu a rozběhnu se do třídy.
D: Zamávám mu nazpátek a pomalu se vydám do třídy.
K: Zapadnu do lavice a čekám na zvonění.
D: O přestávce jdu ke Kazu. Ve dveřích na něj mrknu a pokynu mu ať jdou oba za mnou.
K: Zvednu se a podívám se na Kiru, který jen něco zabručí a taky vstane.
D: Jdeme za školu, kde bude klid. Postavím se za Kazu a pošeptám mu, ať mu to řeknu. Já za ním stojím jak bůh pomsty.
K: Uhnu pohledem " Kiro... nám... by to asi neklapalo! Promiň," řeknu a kouknu se na něj.
Kira: " Co si to dovoluješ, ty šmejde!" vyjedu na něj.
D: "Ztichni!" vyjedu zas já.
K: Natisknu se na Dera za mnou.
D: "Řekl, že s tebou nechce chodit. Ani se mu nedivím. S takovým kreténem jako seš ty, by nechtěly chodit ani použitý ponožky. Teď se otoč a vypadni." doporučím mu.
K: " Díky," otočím se na Derika. Kira se na mě nenávistně koukne a odejde.
D: "Nemáš za, co a teď si dej radši pozor." usměji se na něj a jdeme do školy.
K: " Neboj se," řeknu s úsměvem a capkám za ním.
D: Dovedu ho do třidy. "Kdyby něco tak mi zavolej." poučím ho.
K: " Neboj se," zabručím a běžím si sednout.
D: Rozhlédnu se po třídě a na pár kluků kývnu, ať na něj dávají pozor. Potom jdu do třídy.
K: Připravím si na hodinu. O hodině jsem plně soustředěný.
D: V hodině se nudím jako vždy.
K: Po hodině se rozejdu k Derimu do třídy.
D: "Ahoj. Stalo se něco?" zeptám se Kazu, když přijde do třídy. Posadím ho na židli vedle mě.
K: " Vůbec jen jsem si chtěl povídat," usměju se na něj.
D: Usměji se na něj a začneme kecat. Občas za námi někdo přijde.
K: " Tak já jdu," řeknu a spěchám do třídy.
D: Zamávám a čekám na oběd. Na obědě jdu do jídelny, kde si sednu trochu dál od ostatních.
K: Jdu do jídelny, když si mě odchytne Kira s pár dalšími kluky.
D: Když začnu jíst, přiběhne ke mně jeden kluk z Kazuovi třídy. Řekne mi, že je v nebezpečí. Nařídím mu, ať sežene ostatní a začneme je hledat.
K: Kira mě odtáhne na střechu.
Kira: " Teď si to spolu vyřídíme! Mě nikdo kopačky dávat nebude," zavrčím na něj.
Kazu: Se strachem v očích se na něj dívám, když dopadne první rána.
D: Necelou půl hodinu ho hledám, když mi zavolají, že je na střeše. Doběhnu tak. Ostatní se postarají o kumpány a já se pomalu blížím k tomu ehm.
K: Dopadne na mě asi dalších sedm ran. Už ani moc nevnímám, když vše přestane. Namáhavě zvednu hlavu.
D: Kluka vezmu pod krkem. "Co jsem ti říkal?" zavrčím nebezpečně. Z očí mi šlehají blesky.
Kira: Lapnu po dechu " Okamžitě mě pusť," chytnu mu ruku.
D: "Ty si budeš ještě diktovat podmínky? To tak." řeknu posměšně.
Kazu: " Deriku, nech ho!" zachrčím.
D: Podívám se bratříčkovi. Kluka předám druhým, ať ho odvedou do ředitelny. Já si kleknu ke Kazu. "Jsi v pořádku?" strachuju se.
K: " Definuj slovo ' v pořádku'," ušklíbnu se. " Bolí mě snad, každý sval," zamumlám. Pokusím se vstát.
D: Oddechnu si a vezmu ho do náruče. "Chceš odnést domů nebo na ošetřovnu?" dám mu na výběr.
K: " Na ošetřovnu, prosím," obejmu ho kolem krku.
D: Jen ho tam odnesu. Lidí si nevšímám.
K: " Deri, děkuju," usměju se. Hned na to usnu.
D: Jen se usměji. Nakonec ho vezmu domů. Kluci jdou se mnou a nesou nám tašky.
K: Zdá se mi o Kirovi. Začnu sebou cukat.
D: Kazu se začne cukat v náručí. Zastavím se a začnu ho hladit po zádech a uklidňovat.
K: Po chvilce otevřu vyděšeně oči.
D: "Co se ti zdálo?" zeptám se s obličejem nad ním.
K: " Nic," řeknu i když vím, že pozná, když lžu.
D: Povzdechnu si. Nadhodím si ho v náruči a pokračuju v cestě. Narazíme na jeden gang. Ti si nás začnou zase dobírat. Jen kolem nich projdu a nechám je partě.
K: Obejmu Derika pevněji a vydechnu. " Bojím se," zašeptám.
D: "Čeho?" zeptám se.
K: " Kiry," řeknu.
D: "Jeho už se nemusíš bát. Postarám se, aby ho vyhodili. Když se to nepovede, budu pořád s tebou. Nebo poprosím kluky, co chodí s tebou do třídy. Ano? Tak se už nemusíš bát." uklidňuju ho.
K: " Dobře," povzdechnu si a zavrtím se. " Deri, proč to všechno?" zeptám se.
D: "Jsi přeci můj malý bráška a já tě mám rád. A teď odpočívej." řeknu mu.
K: " Nechci odpočívat," zabručím.
D: "Nechceš, ale budeš." řeknu mu. Začnu s ním houpat, aby usnul.
K: Koušu se do rtu.
D: "Nech toho kousání!" napomenu ho.
K: " Ne!" řeknu.
D: "Ale ano. Přestaň nebo ti dám pusu." řeknu přísně.
K: Nepřestanu.
D: Povzdechnu si a dám mu pusu. "Tak přestaneš už?" zeptám se.
K: " Ne," zavrtím hlavou.
D: Povzdechnu si, přestanu ho uspávat a jen ho nesu domů. "Tak jak to dopadlo?" zeptám se a hodím pohled dozadu.
Gang: "Dobře šéfe. Teď už budeme mít klid."
D: Jen kývnu hlavou a pokračuju.
K: Kouknu se na kluky. A víc se natisknu na Derika.
D: "Copak?" zeptám se ho, když se ke mně natiskne.
K: " Mám z nich strach," zamumlám mu do ucha.
D: "Neboj. To oni tě budou chránit a navíc jsou hrozně fajn. Oni zle jen vypadají, že Akiro?" kouknu na jednoho. Ten po něm hodí štěněcí pohled. "Vidíš?" zasměju se.
K: Jen se zasměju.
D: "Nemusíš se jich bát." řeknu mu ještě jednou. "Kdyby si něco potřeboval a já nebyl blízko, řekni jim ano?"
K: " Um," kývnu hlavou. Zaryju mu nos do krku a vydechnu.
D: "Nech toho nebo tě pustím." řeknu mu.
K: Vydechnu znova a kousnu ho.
D: Naskočí mi husina. "Nech toho. Jsem lechtivej." napomenu ho. "Teď tam budu mít asi cucflek." povzdechnu si.
K: " Promiň," zamumlám a nechám toho.
D: "To je jedno. Ale ty zítra odháníš holky." řeknu mu s úsměvem.
K: Usměju se. Zatvářím se vážně. " Nepojte, pane," zasalutuji se smíchem.
D: Jen protočím očima. Všichni se za mnou začnou smát. "Vidíš to? Teď ze mě mají prdel." poukážu na fakt.
K: " Aspoň nebudu sám," vypláznu na něj jazyk.
D: "Ti tedy děkuju." odpovím mu. "Otevřete někdy ty dveře prosím." houknu za mě. Když je otevřou jdu ke Kazu do pokoje, kde ho položím. Vezmu si tašky a kluky vyženu ven.
K: Sednu si na postel a začnu si svlékat triko. Podívám se na modřinu. Jen si povzdechnu.
D: Jdu pro lékárničku a pak jdu ke Kazu. Sednu si na postel, vytáhnu mastičku a začnu mu natírat modřiny.
K: Podívám se na něj. Syknu, když trošku zatlačí.
D: "Promiň." řeknu a snažím se být opatrnější
K: " To nic," řeknu a přivřu oči.
D: "Tak hotovo. Teď si lehni a odpočívej. Kdyby něco tak mě zavolej. Ano?" řeknu mu a podrbu o ve vlasech.
K: " Kde budeš?" zeptám se a zavrtám se do peřin.
D: "U sebe. Nebo tu mám zůstat?" nabídnu mu.
K: " Zůstaneš tady," poprosím a chytnu ho za ruku.
D: "Dobře, ale ještě si něco přinesu. Hned jsem zpátky." odpovím a jdu si k sobě pro knihu. U Kazu si sednu na zem a opřu se o postel.
K: Udělám mu místo na posteli. Poklepu na místečko vedle sebe.
D: Sednu si a zády se opřu o čelo postele.
K: Za chvilinku usnu.
D: Obejmu Kazu a začtu se do knížky. Čekám, až vstane.
K: Přitulím se k teplíčku a spokojeně oddechuji.
D: Usměji se a začtu se do knihy.
K: Trošku sebou cuknu.
D: Začnu ho hladit po zádech, když sebou cukne.
K: Obejmu osobu kolem pasu.
D: Jen překvapeně zamrkám, ale nechám to být.
K: Po chvilce otevřu oči a zamrkám.
D: "Dobré odpoledne." popřeju.
K: " Dobré," zívnu a zůstanu tak jak jsem. " Co čteš?" zeptám se zvědavě.
D: "Ani nevím. Nějakou detektivku." řeknu a podívám se na obal.
K: Jen kývnu. Zůstanu k němu přitulený.
D: Začnu ho znovu hladit na zádech.
K: Zavrním. Je to příjemné.
D: Usměji se na něj a dál pokračuju ve čtení.
K: Natáhnu se pro svoji knížku a taky začnu číst.
D: Po nějaké době se snažím vstát. "Pusť, jdu udělat večeři.“ řeknu mu.
K: Moc se mi nechce ho pouštět, ale poslechnu. Vstanu taky a zajdu do koupelny.
D: Dojdu do kuchyně, kde připravím jídlo. "Kazu pojď dolů." zavolám do domu.
K: Ještě s ručníkem na hlavě spěchám dolů.
D: Jídlo dám na stůl a sednu si. Pustím se do jídla.
K: Taky si sednu. Sním vše a začnu se zvedat, abych umyl talíře.
D: Talíř si jdu opláchnout ke dřezu. Tím předběhnu Kazu. Nastavím ruku, aby mi dal talíř.
K: Podám mu ho a vezmu do ruky utěrku.
D: Umyté talíře mu podám.
K: Utřu je a uklidím.
D: Jdu do pokoje, kde si udělám úkoly.
K: Zalezu do pokoje a začnu si kreslit.
D: Když mám vše hotové, jdu ke Kazu. Zaklepu.
K: " Pojď," řeknu a dál se věnuju malování.
D: "Já se jdu jen zeptat, jestli něco nepotřebuješ." řeknu mezi dveřmi.
K: " Mohl… bys mi namazat… znovu ty modřiny?" zeptám se potichu.
D: "Jasně. Tak já si to zatím donesu a ty si sundej triko." řeknu a jdu pro mastičku.
K: Svléknu si triko a lehnu si na záda.
D: Dojdu k němu a pomalu a opatrně mu to začnu mazat.
K: Zavřu oči. " Myslíš, že to udělá znova?" zeptám se.
D: "Kdo? On? Ne neudělá. O to se postarám." řeknu rozhodně.
K: " Věřím ti," zašeptám.
D: Usměji. "Tak hotovo." oznámím mu. "Teď už budu muset jít." posmutním.
K: " Děkuju," usměju se. " Kam jdeš? Jestli to není tajné?" zeptám se zvědavě.
D: "Na brigádu." prozradím mu.
K: " Aha," řeknu. Zvednu se a sednu si ke stolku, kde si začnu zase malovat. " Kdy přijdeš?" zeptám se.
D: "Asi za tři až čtyři hodiny. Podle toho kolik toho bude." informuju ho a vstanu.
K: " Dobře, dávej na sebe pozor," řeknu a vrátím se k malování.
D: Podrbu ho a jdu se převléct a pak na brigádu.
K: Jen si povzdechnu a podívám se na výsledek. Derik. Zase. Dám obrázek k ostatním Derikům, kteří byli nakresleni mnou. Seběhnu dolů a zapnu si televizi.
D: Dneska se nám to hodně protáhne. Když se vracím, napadne mě jeden gang.
K: Přepadne mě divný pocit úzkosti. Proto vytáhnu telefon a zkusím zavolat Derimu.
D: Ucítím, jak mi brní mobil, nechám to. Poperu se s nimi docela solidně. I když je porazím, nevyjdu z toho moc růžově.
K: Začnu se o něj strachovat. Vypnu televizi. Obléknu se a sednu si ven před dveře.
D: Snažím se dokulhat k domu. Bezva noha v pr*eli. Pomyslím si. Zakopnu a spadnu kousek od domu. Nejde mi se postavit.
[9.9.2013 17:42:16] Angela Pyco: Uvidím Derikovu siluetu. Rozběhnu se k němu a podepřu ho. " Proboha, co se ti stalo?" zeptám se.
D: "Ale nic jen jsem si pokecal s pár známými." zachraptím.
[9.9.2013 17:44:23] Angela Pyco: " Tohle není vtipné!" zavrčím a dotáhnu ho do koupelny. Posadím ho na zem a dotáhnu lékárničku. Ošetřím mu menší ranky a zavolám mamce.
D: "To zas bude." řeknu si, když zavolá mamce.
K: Řeknu mamce, aby mě a Derika odvezla do nemocnice. Přijede do pár minutkách a pomůže mi dostat Derika do auta.
Mamka: "Co jste proboha dělali?" zeptám se, když je uvidím.
Deik: Jen po mamce hodím pohled ´Ty víš´ a dál to nekomentuju.
K: Sedím na sedačce a pozoruji Derika. Ošiji se a povzdechnu si. Proč musíme být bráchové? zeptám se naštvaně v duchu.
D: "Tak bude se něco dít nebo můžu jít do pokoje?" zeptám se už znuděně.
Mamka "Ani se nehni a vybaj do auta." naverbuju je a jedu s nimi na pohotovost.
K: " Mami, nech ho," řeknu potichu s pohledem v zemi. Z mamky sem měl odjakživa strach, když byla naštvaná.
D: Povzdechnu si. "Tak co se ti stalo Kazuki?" zeptám se mírně.
K: " Kira mě zmlátil, když jsem mu řekl, že o něj nestojím. Derik mě zachránil," pípnu.
Máma: "Aha." řeknu jen a přejdu to. V nemocnici řeknu, co se stalo. Já počkám v čekárně a ty dva si vezmou každého jinam.
Derik: Vejdu a řeknu co mi je. Zrentgenují mi nohu. Bezva naštípnutý kotník. Dostanu sádru a už se kulhám k mamce. Ta mě vyzpovídá.
K: Doktor mě prohlídne a stáhne mi žebra. " Mělo by to být lepší," řekne a propustí mě. Rychle se rozejdu do čekárny. Před ní se zastavím a nadechnu se. Vydechnu a vejdu do čekárny.
D: "Ahoj tak jak si dopadl?" zeptám se.
K: " Jen mi stáhli žebry," zamručím.
D: Kývnu a mamce pokynu, že můžeme jet. Dopajdám k autu a nasednu.
K: Sednu si a jsem zticha. Občas se očkem podívám na Derika jinak nic.
D: Dojedeme domů a já zapadnu do pokoje, kde se svalím na postel a spím.
K: Převléknu se a jdu si lehnout.
D: V noci se probudím durch mokrý. Jdu se tedy vykoupat.
K: Ráno se probudím s výkřikem. Sednu si na postel a začnu se vydýchávat.
D: Ráno uslyším výkřik. Rozeběhnu se k němu jen, jak můžu. Vřítím se tam jak velká voda. "Jsi v pořádku?" dojdu k němu a začnu ho hladit po zádech.
K" V pořádku," zamumlám a obejmu ho.
D: Nechám, ať mě obejme a pořád ho hladím. "Řekneš mi, co se ti zdálo?" vyzvídám.
K: Zčervenám. " N-ne," zakoktám a vstanu. Rozběhnu se do koupelny a začnu si čistit zuby. Jak bych mu asi vysvětlovat, že se mi zdálo o něm.
D: Povzdechnu si a šourám se k sobě.
K: Po chvilce opustím koupelnu a jdu se obléknout.
D: V pokoji se připravím a snažím se dostat dolů ze schodů, ale moc mi to nejde.
K: " Chceš nějak pomoct?" zeptám se a vykouknu z pokoje.
D: "Jestli máš čas tak jo." kývnu.
K: Seběhnu k němu a začnu mu pomáhat.
D: "Taky." podám mu tašku.
K: Vezmu mu ji.
D: Dobelhám se do kuchyně. Po ní vyrážíme do školy.
K: " Můžu s tebou dneska obědvat?" zeptám se nejistě.
D: "Ve škole? Proč by si nemohl?" zeptám se překvapeně.
K: " Dobře," usměju se a zapadnu do třídy.
D: Do třídy dojdu současně se zvoněním. Kluci si celý den dělají prdel. Skvělé. Na obědě si sednu trochu dál a čekám na Kazu.
K: Spěchám na oběd. Vezmu si jídlo a jdu si sednout k Derimu
D: "Ahoj tak se ti dneska vedlo?" otočím se na Kazu.
K: " Dobře," řeknu a usměju se na něj. " A tobě?" zeptám se a sním první sousto
D: "Celý den se mi kluci smáli." postěžuju si.
K: " Chudáčku," polituji ho hraně.
D: "Haha." řeknu ironicky a nafouknu tváře jak křeček.
K: Šťouchnu do jedné tváře.
D: "Nepíchej mě, ještě tam budu mít ďůrku." kouknu po něm.
K: " Ale notáák," zasměju se.
D: Vypláznu na něj jazyk a s úsměvem se pustím do jídla.
K: Začnu taky jíst.
D: Když dojím, počkám na Kazu.
K: Zvednu se a vezmu mu tác s jídlem.
D: "Díky." usměji se na něj. Jdu s ním a potom ho doprovodím ke třídě.
K: " Nemáš za co," usměju se na něj
D: Pak se odloudám do své.
K: Zapadnu do lavice a začnu si opakovat.
D: Sednu si a začnu čumět do blba.
K: I když jsem zkoušený, vůbec tomu nevěnuji pozor.
D: Čekám na konec hodiny.
K: Na konci školy se rozejdu k Derikově třídě.
D: Před třídou narazím na Kazu. "Co ty tu?" zeptám se ho překvapeně.
K: " Jdu pro tebe," usměju se a vezmu mu tašku.
D: Usměji se na něj. "To bych mě dělat já." drbnu si.
K: " To nech být," zasměju se.
D: Nechám to být a rozejdu se domů.
K: Jdu vedle něj. " Um.. Deri? Nechceš zajít na zmrzlinu?" zeptám se, když procházíme kolem cukrárny.
D: "Proč ne?" řeknu a vydám se tam.
K: Jdu za ním. " Co si dáš? Platím," řeknu.
D: "To tak. Platím já." řeknu nesmlouvavě.
K: "Ale..." chci něco říct.
D: "Smůla." přeruším ho a jdu k pokladně.
K: Jen si povzdechnu a jdu za ním.
D: "Tak vybírej." popoženu ho a já si zatím řeknu o pohár.
K: Vezmu si taky pohár.
D: "Vezmeš to prosím." poprosím a zaplatím. Pak si jdu za ním sednout.
K: " Jasný," řeknu a vezmu poháry a jdu si sednout. Jeden dám před něj.
D: S díky se do něj pustím.
K: Taky se začnu ládovat.
D: Dojím a sleduju Kazu, jak se tím láduje.
K: Kouknu se na něj a zčervenám.
D: "Seš jak malina." řeknu mu s úsměvem.
K: Zrudnu ještě víc, až mi málem zaskočí.
D: "Neudus se mi tu." řeknu a snažím nesmát. Jak já ho rád škádlím.
K: Uraženě se na něj podívám.
D: Neudržím se a vybouchnu smíchy.
K: " Deriku!" plácnu ho a nakloním se k němu.
D: "A... Ano?" dostanu ze sebe mezi smíchem.
K: " Nesměj se mi!" řeknu přísně a podívám se mu do očí.
D: Jen na něj vypláznu jazyk, ale snažím se aspoň trochu krotit.
K: Sednu si zpátky a propaluji ho pohledem.
D: Občas se uchichtnu. Počkám, až to dojí.
K: Odsunu prázdný pohár.
D: "Tak můžeme? Nebo si dáš ještě něco?" zeptám se.
K: " Můžeme," řeknu s úsměvem. Zapípá mi mobil. Kouknu se na něj.
D: "Kdo ti píše?" zeptám se se zájmem.
K: " Mamka. Dneska nepřijde domů. Musí ještě něco dodělat rychle v práci, takže bude pracovat přes noc. Máme se najíst a jít spát v deset," přečtu její zprávu.
D: Jen kývnu a začnu se zvedat.
K: Taky se zvednu a vezmu nám tašky.
D: "Děkuju. Bylo to pěkné rande." řeknu na cestě a přitom pozorně sleduju jeho reakci.
K: Zrudnu a začnu koktat.
D: Pobaveně ho sleduju a čekám, co z něj vyleze.
K: Jen kývnu hlavou a zrudnu ještě víc.
D: Podrbu ho a otevřu mu dveře od domu.
K: Vejdu a odnesu mu tašku před pokoj. Vlastně jsem vevnitř byl asi jenom jednou, zapřemýšlím.
D: "Chceš dál?" zeptám se, když stojí před dveřmi.
K: " Můžu?" zeptám se překvapeně.
D: Jen kývnu a tím ho pobídnu.
K: Vejdu do pokoje.
D: Jdu za ním do tmavě modrého pokoje se stříbrnými prvky. "Tak co. Líbí?” zeptám se ho.
K: " Je to tu krásný," usměju se na něj.
D: "Díky. Klidně si sedni." řeknu a ukážu na křesílka.
K: Sednu si na postel
D: Usměji se. Věci si položím na stůl. Jdu ke skříni, kde si vytáhnu oblečení a začnu se převlíkat.
K: Zrudnu a odvrátím rychle pohled.
D: Otočím se. "Promiň." omluvím se, když si uvědomím, že nejsem sám.
K: " D-dobrý," řeknu.
D: "Chtěl by si s něčím pomoct?" nabídnu mu.
K: " Umíš matiku?" zeptám se.
D: "Jasně. Pojď sem." pobídnu ho a stáhnu si ho na klín. Otevřu sešit. "Tak ukaž, co ti nejde." pobídnu ho.
K: Trochu se zavrtím a ukážu, co mi nejde.
D: "A moc se nevrť prosím." poprosím ho.
K: Zavrtím se znovu a trochu sjedu dolů.
D: "Víš, že jsi pokušitel?" zeptám se ho.
K: " Já? Proč?" zeptám se ho nechápavě.
D: "Ano ty. Ty mi tu na klíně pomalu tančíš salsu." poučím ho.
K: Jen se zasměju.
D: Usměji se a začnu mu to vysvětlovat.
K: Pozorně poslouchám a snažím se to pochopit.
D: "Tak už to chápeš nebo to potřebuješ ještě jednou?" zeptám se, když skončím.
K: " Jo vysvětlil jsi mi to líp než učitel," otočím se na něho. " Co chceš jako odměnu?" zeptám se a zvednu se.
D: "Ne to není potřeba. Tedy jestli ty nemáš nějakou potřebu mi něco dát." podívám se na něj.
K: " Dobře, ale kdybys něco chtěl, tak si řekni," usměju se na něj.
D: "Já nic nepotřebuju." sladce se na něj usměji.
K: Kývnu. " Co budeš dělat večer?" zeptám se.
D: "Ještě nevím. Brigádu dneska nemám a ani bych tam jít nemohl." zapřemýšlím.
K: " Nekoukneme na nějaký film?" zeptám se.
D: "Klidně. A kdy? Teď nebo později?" zeptám se.
K: " Po večeři," řeknu s úsměvem a odejdu ji udělat.
D: Kývnu a dodělá si úkoly. Když to mám, jdu dolů za Kazu.
K: Jsem plně zabrán do vaření.
D: "Tak jak to vypadá?" zeptám se ho, když dojdu dolů.
K: Nadskočím. " Sem se tě lek!" fňuknu.
D: "Nemáš čistý svědomí. A to si mě neslyšel? Vždyť chodím jak slon." zasměju se.
K: " Nemám ho čistý," zamumlám si pro sebe. " Já slony přeslechnu," zasměju se a nandám jídlo.
D: Posadím se a tu první narážku nechám plavat.
K: " Dobrou chuť," popřeju.
D: "Tobě taky." popřeju a pustím se do jídla.
K: Začnu pomalu jíst.
D: "Máš to moc dobrý." pochválím mu to.
K: " Děkuju," usměju se na něj.
D: Dojíme a já umyju nádobí. "Běž zatím nachystat ten film." popoženu ho.
K: " Dobře, co si pustíme?" zeptám se.
D: "Mě je to jedno. Něco vyber." zakroutím hlavou.
K: " Dobře," usměju se tajemně a jdu vybrat nějaký horor.
D: Když jsem hotový, jdu si sednout na gauč. "Tak co si vybral?" zeptám se se zájmem.
K: " Dům voskových figurín," řeknu s úsměvem.
D: "To neznám." zabručím a pohodlně se usadím a čekám, o čem to bude.
K: " Je to horor. Klasika," usměju se a sednu si k němu. Opřu mu hlavu o rameno a kouknu se, jestli mu to nevadí.
D: Jen se na něj usměji a sleduju film s občasným pokukováním
K: Občas sebou trhnu jak se leknu
D: Obejmu ho kolem ramen.
K: Přitisknu se k němu.
D: Nechám ho a položím si na něj hlavu a dál sleduju.
K: Zatetelím se blahem.
D: "Tak asi půjdeme spát. Co ty na to?" zeptám se, když skončí film.
K: " Hm," zamumlám a stanu.
D: "Copak ti je?" zeptám se a pomalu vstanu.
K: " Můžeš... spát zase u mě?" zeptám se potichu.
D: "No jestli by ti nevadilo spát spíš u mě tak klidně. Mám větší postel. S tou nohou bychom se do té tvojí nevlezli." navrhnu.
K: " Dobře," usměju se a začnu mu pomáhat do schodů.
D: Nechám si pomoct. "Jdu do koupelny." řeknu mu a jdu si pro pyžamo.
K: Kývnu hlavou a jdu se převléknout.
D: Umyju a jdu si lehnout. Čekám na Kazu.
K: Přiběhnu k němu do pokoje a zavrtám se k němu.
D: Obejmu ho a přikryju nás.
K: Přitulím se k němu a obejmu ho kolem pasu.
D: Pousměji se a už spím.
K: Pohladím ho ve vlasech a taky usnu.
D: Ráno mě probudí slunce. Asi jsem nezatáhl, pomyslím si.
K: Zavrtím se a víc se zavrtám Derimu do náruče.
D: Podívám se na Kazu. Opatrně se mu snažím vyprostit z náruče.
K: Přitáhnu si ho k sobě.
D: Polechtám ho na nose.
K: Oženu se rukou a odkulím se stranou.
D: Zachichotám se a vylezu z postele. Zamířím do koupelny.
K: Ještě chvilku spím.
D: Vyjdu a jdu k posteli ."Kazu vstávej." zašeptám mu do ucha.
K: Jen něco zabručím.
D: "Ale no ták." zabručím mu do ucha.
K: " Né," zafňukám.
D: "A pročpak?" zeptám se a snažím se zadržet smích.
K: " Dobře se mi tu spí," zamumlám a rozlepím oči.
D: "Dobré ráno." pozdravím ho s úsměvem kousek od jeho tváře.
K: " Dobré," usměju se na něj.
D: "Tak půjdeme jíst a pak do školy. Co ty na to?" zeptám se pořád se usmívajíc.
K: " Dobře," řeknu a vstanu. Zacupitám se k sobě obléct a pak zapadnu do koupelny.
D: Zajdu do kuchyně a začnu připravovat snídani.
K: Seběhnu do kuchyně a začnu mu pomáhat.
D: Nachystáme to a pustíme se do jídla.
K: " Máš to dobrý," usměju se s plnou pusou.
D: "Ty taky.“ usměji se na něj.
K: Zčervenám a uhnu pohledem.
D: Zachichotám se a vstanu. Umyji nádobí a jdu se připravit do školy.
K: Usměju se za ním a jdu si pro věci.
D: Počkám na něj venku.
K: Dojdu ho
D: Vyjdeme ke škole. Cestou nás dožene parta a zas si ze mě dělají srandu. Já už to radši nekomentuju.
K: Směju se s ostatními a očkem koukám po Derikovi.
D: S povzdechem zavedeme Kazu a některé ho třídy a vydáme se do vlastních.
K: Sednu si na místo a připravím si na hodinu.
D: V hodině si mě ředitel zavolá rozhlasem do ředitelny.
K: Jen se podivím. Sklopím pohled a povzdechnu si.
D: Dojdu tam a tam málem dostanu infarkt.
K: Začnu se věnovat hodině.
D: Je tam ten debil. Celou hodinu se dohadujeme. Ředitel mě nechá udělat maturitu, ale už prý nesmím chodit do školy. To není dobré.
K: Podívám se po třídě. Naštěstí zazvoní. Vydám se k Derikovi do třídy.
D: Ve třídě si sbalím věci a vyjdu ze třídy.
K: " Ahoj," přiběhnu k němu.
D: "Ahoj." pozdravím smutně.
K: " Co se děje?" zeptám se smutně.
D: "Až na to, že mě vyhodili s tím, ať si na konci roku přijdu udělat maturitu, tak nic.“ řeknu mu znechuceně.
K: " To není možný?! Kdo to mohl dovolit?!" zeptám se rozčíleně a obejmu ho.
D: "No ten blbec si stěžoval. Nešlo mi to obhájit." odpovím smutně a taky ho obejmu.
K: " Tak to jsem tam nebyl ještě já," zavrčím a začnu ho táhnout do ředitelny.
D: "Neřeš to prosím." prosím ho.
K: " Já to řešit budu. Nenechám tě vyhodit jenom kvůli tomu, že jsi mě bránil," řeknu a otočím se na něj.
D: Rezignovaně si povzdechnu a nechám to na něm.
K: Zatáhnu ho do ředitelny a řeknu svoji verzi.
D: Stojím vedle něj a čekám.
K: Ředitel si mě vyslechne. Pak pošle pro Kiru.
D: Když vejde ten zmetek, jen se narovnám a zatnu pěsti.
K: Jen se na něj podívám a otřesu se. Přitisknu se k Derimu.
D: Chytnu ho za ruku, abych ho podpořil.
K: Stisknu mu ruku a čekám, co se bude dít.
D: Jen tak stojím a čekám.
Ředitel: " Rozhodl jsem se a nechávám tu Derika. Ty Kiro, budeš předělen do jiné třídy."
D: Jen na ředitele vykulím oči a pak je protočím. "Myslím, že je to zbytečné." podívám se na ředitele a Kazu stisku ruku ať mlčí.
K: Jen se na něj podívám.
Ředitel: " Co prosím?!" zeptám se naštvaně.
D: "Tímto bych chtěl podat odhlášení z této školy pro oba." řeknu rozhodně. "Nebudu tu trpět takový přístup. A aby toho nebylo málo, tak na tebe podám žalobu. Vlastně i na školu." řeknu, otočím se a táhnu Kazu pryč.
K: Jen vykuleně hledím na Derika a nechám se táhnout. " Deri?" zeptám se a zastavím ho.
D: "Moc se omlouvám." ukloním se mu na znamení omluvy. "Já vím, že tu máš přátele." řeknu hodně smutně.
K: " Jo jasně se mnou se bavíš asi jenom ty a tvoje parta," řeknu.
D: Podívám se na něj trochu ironicky. "Já nemohl žít s pocitem, že tu ten bude. Ještě jednou se omlouvám." znovu se omluvím.
K: " To je dobrý, ale jak to chceš říct mamce?" zeptám se ho.
D: "Normálně jí to oznámím." pokrčím rameny.
K: " Dobře, stojím za tebou," stisknu mu ruku.
D: "Dík a teď si jdi zabalit. Mám jít s tebou?" zeptám se.
K: " Jo," řeknu a jdu s ním do třídy.
D: Následuju ho a čekám, až si sbalí.
K: Rychle si vezmu všechnu věci a běžím za Derikem.
D: Jdeme domů. Odpoledne se k nám nahrne parta.
K: Držím se co nejblíž u Derika.
D: Všem všechno vysvětlím. Vezmou to s klidem. Občas padne nápad, že půjdou s námi. To ale taktně zavrhnu.
K: Sedím s nimi v pokoji. Poslouchám, co říkají a občas se zapojím do debaty.
D: "Neboj se jich." pošeptám mu.
K: Jen se usměju.
D: "Co je mezi vámi." zeptá se nás jeden. "Jo jen se pochlubte." přidají se ostatní. Podívám se na Kazu.
K: Zčervenám a začnu zkoumat svoje triko.
D: "Jsme bráškové. To nevidíte?" snažím se to nějak zamluvit. Ale nezabere to a na mě se začnou hrnout otázky. Prosebně se podívám na Kazu.
K: " Nenapadá vás něco? Co bychom mohli dělat?" zeptám se s úsměvem.
D: Nechápavě se na něj podíváme.
K: " Něco si zahrát nebo tak," vysvětlím.
D: "To je dobrý nápad. Návrhy?" zeptám se ostatních.
K: Hned se začnou linout nápady-
D: "Tak si dáme flašku. Co vy na to?" ostatní souhlasí tak se podívám na Kazu.
K: Jen kývnu hlavou.
D: Posedáme do kolečka a začneme. Akira ji roztočí a padne na mě.
Akira:"Deri dej pusu svému bráškovi." nakážu a čekám reakce.
K: Vykulím oči a čekám, co udělá Derik.
D: "Nevadí ti to?" zeptám se ho a posadím se před něj.
K: Zavrtím hlavou. V duchu gratuluji Akirovi.
D: Přiblížím se k němu a políbím ho.
K: Přidám se k němu.
D: Ponořím se do polibku. Odtáhnu se od něj, až nám dojde vzduch.
K: Zčervenám. Sklopím pohled a skousnu si ret.
D: Šlehnu po ostatních pohledem, aby mlčeli jinak, ať si mě nepřejí. Hrajeme znovu. To už jsou takové vtipné úkoly.
K: Zůstanu po tichu a jen plním úkoly. Občas mrknu na Derika.
D: Po hře všechny vykopnu z domu. Jinak to nešlo. "Jsi v pořádku? Jsi takový zamlklý?" dělám si starosti.
K: " Jo, jo nic mi není," začnu ho ujišťovat a vstanu.
D: "Budeš dneska zas spát u mě nebo ne?" zeptám se ho.
K: " Um," kývnu s pousmání a zalezu do koupelny.
D: Usměji se a jdu do kuchyně, kde čekám na mamku. Kazua pošlu ke mě do postele s tím, že za ním přijdu.
K: Zalezu si pod peřinu a koukám do stropu. Šáhnu si na rty, kde ještě pořád cítím ty jeho.
D: Když mamka přijde, všechno jí vysvětlím. Pochopí a nechá mě, ať si jdu lehnout. Dojdu pokoje, kde se převleču do pyžama.
K: Stočím k němu pohled. Usměju se a udělám mu místo.
D: Lehnu si k němu a zachumlám se do peřiny. Pak ho obejmu a dám mu pusu do vlasů na dobrou noc.
K: Přitisknu se k němu a políbím ho na tvář. Pak usnu. Ještě ho rychle obejmu, kdyby mi chtěl znova utéct.
D: Usměji se a znovu usnu. V noci mě probudí Kazu.
K: Snažím se opatrně vymanit z jeho náručí, abych si došel dolů pro vodu.
D: "Copak? Máš špatný sen?" zeptám se se starostí v hlase.
K: " Ne... jen si jdu pro pití," řeknu.
D: Jen ho pustím a čekám, až přijde.
K: Dole se napiju a jdu zase do pokoje. Zalezu si k Derikovi a přitulím se k němu.
D: Znovu ho obejmu a spím dál.
K: Přitisknu se k němu a znova usnu.
D: Ráno se mi nechce vstávat, tak předstírám spánek.
K: Vzbudím se a potichu vstanu.
D: Trošku otevřu oko a sleduju Kazu.
K: Nakloním se k němu a odhrnu mu vlasy z obličeje.
D: Rychle ho zavřu a čekám, co bude.
K: Políbím ho na čelo. " Vstávej lenochu," pošimrám ho na nose.
D: Otevřu oči a podívám se na něj s úsměvem.
K: Usměju se na něj a prohrábnu mu vlasy.
D: Zavrním a nechám se.
K: Lehnu si na postel a přitáhnu si ho do náruče.
D: Přitulím se k němu.
K: Začnu ho hladit po zádech.
D: Začnu vrnět a taky ho začnu hladit.
K: Usměju se na něj. Pohladím ho po vlasech a znovu se vrátím na záda.
D: Nechám se. "Asi bychom se měli jít najíst." řeknu po chvilce.
K: " Máme dost času," zamumlám.
D: "Zas tolik ne. Mamka mi nařídila, abychom brzy nastoupili do nové školy." trochu ho popoženu.
K: " Dobře tedy," nechtěně ho pustím a zvednu se.
D: Napodobím ho a jdu udělat snídani. Najíme se a vydáme se do známé a docela i prestižní školy.
K: " Sem budeme chodit?" zeptám se vyděšeně.
D: "Asi ano. Nemusí se tady platit školné což je zvláštní, ale fajn." kývnu a vydám se do ředitelny. Celou cestou nás pronásledují pohledy.
K: Držím se u Derika a probodávám všechny holky pohledem.
D: Zaklepu a na výzvu vejdu.
Ředitel: "Co byste rádi?" zeptám se a přeměřím si je pohledem.
D: "Chtěl bych se s bratrem přihlásit na tuto školu." řeknu a stručně mu vypovím, proč jsme odešli.
K: Jen mlčím a nechám Derika mluvit. Mám z téhle školy strach.
D: Domluvíme se, že nastoupíme až v pondělí. Vzhledem k tomu, že je středa, je to fajn. Rozloučíme se a vydáme se domů.
K: V tichosti jdu vedle Derika a ostražitě všechny sleduju.
D: Doma si sednu na pohovku a zakloním hlavu. Je toho moc.
K: Sednu si na zem a začnu ho masírovat.
D: Začnu vrnět. "Víš, že ti to jde skvěle?" pochválím ho.
K: " Děkuju," usměju se a nepřestávám.
D: "Jak se ti líbí ve škole?" nakousnu. "A nelži mi, poznám to." varuju ho.
K: " Nelíbí se mi tam," přiznám.
D: "A co se ti na ní nezdá?" zeptám se, abych měl přehled.
K: " Všechno!" zamručím. Nelíbí se mi hlavně ty holky co tě málem, snědli pohledem!
D: Otočím se na něj a pozvednu obočí. "Co přesně? Nemůžu ti pomoct, když to neupřesníš?" vyzvídám.
K: " To bys musel tu školu zbourat," zamumlám.
D: "Tak já tam zavolám a zítra půjdeme vybrat jinou, jo?" povzdechnu si.
K: " Ne! Nebudeme to měnit, já si zvyknu je to jen nervozita ze změny,“ řeknu a sednu si před něj.
D: "To je dobré. Mě to nevadí." řeknu a podrbu ho ve vlasech.
K: " Chci tam chodit," řeknu a podívám se na něj.
D: "Co kdybychom se šli tedy podívat ještě na jiné a ty by sis pak vybral?" navrhnu poslední možnost.
K: " Ne tahle je fajn, jen…” nedořeknu a plácnu se přes pusu.
D: "Jen? A žádný nic." vyzvídám a zarazím ho, když otevře pusu.
K: " Se budeme muset představovat," zalžu a sednu si vedle něho.
D: "To to tak budu věřit." zabrblu. "A vážně si nechceš projít i jiné?" ujišťuju se.
K: " Ne," řeknu a lehnu si mu do klína.
D: Povzdechnu si a začnu ho hladit ve vlasech. Najednou přijde máma. "V pondělí nastupujeme." oznámím jí dřív, než stačí říct bů.
Mamka: Kývnu hlavou a podívám se na jejich pozici. Upřímně se usměji na Derika. Vím jak ho má rád.
K: " Mám hlad," zamručím a začnu se zvedat. " Chceš taky něco k jídlu?" zeptám se Derika s úsměvem.
D: Kývnu a natáhnu se na pohovku.
K: Jdu nám udělat jídlo.
D: Čekám na něj a mezitím nějak usnu.
K: Vejdu s talíři do obýváku a nakloním se nad něj. " Deri," zatřesu s ním.
D: Jen něco zabručím a podřimuji dál s tím, že všechno slyším.
K: " Když otevřeš oči, nakrmím tě," zkouším.
D: Jen otevřu pusu a dál si chrupkám.
K: Strčím mu tam kousek rohlíku. " Hám," zašeptám mu do ucha.
D: Zavřu pusu a žvýkám. Spolknu to a znovu otevřu pusu.
K: Dám mu tam další kousek.
D: Takto se to opakuje až když je vše snězené.
K: " Tak vstávej! Lehneš si v posteli," začnu ho tahat.
D: "Ale mě se nikam nechce." zabrblu.
K: " Dám ti nějakou odměnu," řeknu a znova ho zatáhnu.
D: "A jakou?" zvědavě otevřu jedno oko.
K: " Jakou budeš chtít," řeknu a zatáhnu ho za ruce.
D: "Ale mě nic nenapadá. Musíš něco vymyslet." postavím si hlavu a ani se nehnu. Všimnu si mamky, která nás pobaveně sleduje. Kazu si jí naštěstí nevšiml.
K: " Udělám, co budeš chtít! Jen se zvedni a doval se do pokoje," řeknu.
D: "Já ale řekl, abys něco vymyslel." utahuju si z něj.
K: " Deriku, neštvi!" řeknu naštvaně a vytáhnu ho do sedu.
D: Nechám se a zas spadnu na záda. Odmítám se zvednout.
K: Nechám ho jak je a jdu k sobě, kde si zapnu počítač.
D: Smutně za ním koukám a se smutným výrazem kouknu na mamku. Ta nic neříká a jde do práce. Povzdychnu a stulím se do klubíčka na pohovku. Není mi moc dobře. Tak se snažím usnout aspoň tady.
K: Projedu si všechno, co potřebuji a seběhnu dolů. " Deri?" zašeptám mu u ucha. " Vstávej, půjdeme si lehnout do postele," zatřesu s ním.
D: "Musím tě zklamat, ale já se tam nedostanu." zahuhlám už probuzený.
K: " A proč ne?" zeptám se nechápavě a pohladím ho po vlasech.
D: "Nevím." zamručím.
K: " A kdybych ti pomoh a byl tam s tebou?" zeptám se.
D: "Můžeš to zkusit." řeknu a snažím se posadit.
K: " Dobře," usměju se a pomůžu mu.
D: Stěží se dostaneme ke schodům. Tam se zhroutím na zem a nemůžu se postavit.
K: " Deriku?!" řeknu vyděšeně. Posadím ho na schod a začnu hledat telefon.
D: Nechám ho a čekám.
K: Zavolám sanitku a čekám, až přijede. " Bude to dobrý," usměju se na něj a pohladím ho po tváři.
D: "Asi jo." zamumlám a čekám na sanitku. Ta přijede a naloží si mě a jedeme do nemocnice.
K: Naloží mě s Derikem do sanitky. Za chvilku zastavujeme u nemocnice. Vystoupíme a já musím čekat v čekárně.
D: Doktor mi zjistí, že v noze mám nějakou infekci, kterou tamti přehlídli. Vyléčí mi to, ale já nebudu moct den chodit na tu nohu.
K: Zavolají si mě do ordinace. Hned přiskočím k Derikovi a zeptám se, co se mu stalo.
D: "Nic mi není." uklidňuju ho a doktoři mě přesunou na vozíček. Prý to pro mě bude pohodlnější.
K: Ironicky se na něj podívám a zeptám se doktora, který mi všechno řekne. Pak se podívám na Derika a pohladím po vlasech.
D: Povzdechnu si a rozjedu se ke dveřím.
K: Chytnu řídítka a vyjedu s ním. Zavolám mamce, ať si pro nás přijede.
D: "Nemusel si jí volat." zabrblu a čekám, až přijede.
K: " Stejně by se to dozvěděla," řeknu a podívám se na něj.
D: Když přijede, nějak mi pomůžou do auta a jedeme domu.
K: Sedím vedle Deriho a hladím ho po vlasech.
D: Nechám se hladit. Doma mi pomůžou. "Tak já asi budu spát tu dole na pohovce." řeknu. Mamka se o nic nepokouší a donese mi věci.
K: " Budu tu s tebou," řeknu rozhodně a dotáhnu si matraci. Dám si na ní věci a sednu si na ni.
D: Jen poraženecky pokrčím rameny. Dojedu do spodní koupelny a začnu přemýšlet, jak se vykoupu.
K: "Chceš… pomoct?" zeptám se s červenými tvářemi.
D: Kývnu.
K: "Dobře," zamumlám a začnu napouštět vanu.
D: Pomalu se svleču do spodního prádla a čekám, až se napustí.
K: Taky se svleču.
D: Nechám si pomoct, ale slipy si nechám.
K: Pomůžu mu do vany a začnu ho omývat.
D: Když skončí, vezmu mu mýdlo a začnu ho umývat zas já.
K: Zčervenám. Začnu vrnět, jak je mi to příjemné. ¨
D: "Seš jak kotě." zasměju se a opláchnu ho a sebe taky.
K: Zčervenám ještě víc a zabalím se do ručníku. Podám mu taky jeden.
D: Utřu se a poprosím o pomoc na vozík.
K: Pomůžu mu a dovezu ho do obýváku. Sám se zajdu k sobě převléknout.
D: Natáhnu se na pohovku.
K: Dolů seběhnu už převlečený. Zavrtám se pod peřinu a podívám se na Derika.
D: "Dobrou." usměji se na něj.
K: " Dobrou," řeknu a pohladím ho po tváři.
D: Dám mu pusu na ruku a zavřu oči.
K: Usměju se a stisknu mu ruku, hned na to usnu.
D: Usnu a ráno se probudím už s citem v noze.
K: Jen se zavrtím a nepouštím jeho ruku.
D: Podívám se na ruku. Tak to asi nevstanu, řeknu si a čekám až se probudí.
K: Zatřepotám víčky. Otevřu oči a usměju se na něj.
D: "Dobré ráno." pousměji se na něj. "Pustil by si mě prosím?" poprosím.
K: " Jo promiň," řeknu a pustím ho. " Už je ti líp?" zeptám se starostlivě.
D: "Jo." řeknu a vstanu. Zamířím na záchod.
K: Taky vstanu a začnu se převlékat.
D: Vyjdu a jdu si přenést věci do pokoje.
K: Začnu mu pomáhat.
D: V pondělí se vzbudím o trochu dřív a jdu vzbudit Kazu.
K: Rozlepím oči a protáhnu se.
D: "Dobré." pozdravím. "Dneska se de do školy tak se připrav." připomenu mu.
K: " Hmm," zabručím a začnu se zvedat. Obléknu se, vyčistím si zuby a jdu se nasnídat.
D: Nasnídáme se a vydáme se do nové školy. Doprovodím ho k jeho nové třídě a nevšímám si žhavých pohledů holek ze všech ročníků.
K: Probodnu holky pohledem a jdu si zabrat nějaké místo.
D: Dojdu ke třídě a sednu si dozadu, kde nikdo nesedí. Hned je u mě zástup holek. Ještě štěstí, že zazvoní na hodinu.
K: Hned mě vyvolají k tabuli, abych se představil. " Ahoj, jmenuji Kazuki Saruki," řeknu a jdu si sednout, čímž ukončím svůj proslov.
D: Na začátku mě vyvolají. "Jsem Derik Saruki. Jsem gay tak si nedělejte planý možnosti." vrhnu zhnusený pohled na holky.
K: Začnu se plně věnovat hodině a ignoruji pohledy. Modlím se za přestávku.
D: O přestávce zamířím ke Kazu. "Tak jak se ti tu vede? Nejsi moc pozadu?" zeptám se ho, když si sednu vedle něj.
K: " Není to tak hrozný," řeknu a položím si hlavu na jeho rameno.
D: "A co spolužáci?" vyzvídám, když vidím, jak se k nám začnou blížit převážně holky.
K: " Nikdo s kým bych se chtěl bavit," řeknu s povzdechem a probodnu holky pohledem.
D: Zamračím se na ostatní. "Jsem Kazův bratr a teď vypadněte." zpražím je dřív, než stačí něco říct. Nějací kluci tu zůstanou s tím, že si chtějí jen pokecat. Kouknu na Kazu.
K: Jen kývnu. Ti kluci jsou jakž takž v pohodě.
D: Když zazvoní, loudavým krokem se vydám do třídy a přečkám hodinu.
K: Další hodinu píšeme test. V pořádku ho zvládnu.
D: O další přestávce jdu zas za ním. Ve třídě na mě čumí, jak na nějaký exponát.
K: Na všechny se nevraživě kouknu a jdu k němu.
D: "Čus. Neruším tě tu?" zeptám se?
K: " Vůbec," usměju se a přitisknu se k němu.
D: "Půjdeme si sednout nebo tu budeme stát?" navrhnu mu.
K: " To je jedno kam mě dotáhneš," řeknu se smíchem v hlase.
D: "No buď tady a nebo nevím kam." zamyslím se.
K: " Pojď," dotáhnu ho k sobě do lavice.
D: Nechám se dotáhnout a sednu si. Celou přestávku se bavím s ním a s těmi kluky.
K: Rozloučím se s ním a těším se na další přestávku.
D: Takhle to jde celý den. Po škole na něj počkám před bránou.
K: Běžím k němu.
D: "Tak jdeme ne?" řeknu a rozejdu se k domu.
K: Jen kývnu a jdu vedle něj.
D: Doma dopadnu na pohovku, kde se rozvalím.
K: Jdu k němu a sednu si mu obkročmo na nohy.
D: Zvědavě se na něj podívám a čekám, co bude.
K: Nakloním se nad něj.
D: "Ale. Copak nám to tu provádíš?" zajímám se.
K: " Nic," řeknu a dál na něj koukám.
D: Jen pozvednu obočí a čekám, co udělá.
K: Skloním se k němu a těsně u jeho rtů se zarazím.
D: Zkrátím tu mezeru a políbím ho.
K: Přidám se k němu.
D: Sednu si a jeho si víc přitisknu k sobě.
K: Obmotám mu ruce kolem krku.
D: "Ještě nohy." hlesnu mezi polibky. Když to udělá, zvednu se s ním a jdu k sobě.
K: Obmotám mu nohy kolem pasu.
D: Když dojdu k němu, položím ho na postel. "Jsi si jistý?" zašeptám.
K: " Um," kývnu a políbím ho.
D: Pomalu ho začnu svlíkat.
K: Užívám si jeho péči.
D: Pomalu se s ním pomiluju. "Miluju tě." zašeptám mu, když si ho k sobě přitáhnu do obětí.
K: " Ani nevíš, jak dlouho na tuhle větu čekám," řeknu s úsměvem. " Taky tě miluju," řeknu a přitulím se k němu.
D: Zářivě se na něj usměji a usnu.
K: Políbím ho na čelo a spokojeně usnu. Teď už bude všechno v pořádku.
The end
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
